Ústrojí zanášení útku

Jak bylo uvedeno u rozdělení tkacích stojů podle způsobu zanášení útku lze útek zanášet do prošlupu několika způsoby: člunkem, jednou nebo dvěma jehlami, skřipcem, vodou nebo vzduchem či maloobjemovými zanašeči.

Bezčlunkové tkací stroje mají ve srovnání s člunkovými stavy tyto přednosti:

• zanašeče útku mají menší rozměry (prošlup může být nižší a osnovní nitě jsou tudíž méně namáhány, spotřeba pohybové energie je menší)
• jako útkové předlohy se používají velké křížové cívky (snadnější příprava útku)
• záměna útků je jednodušší
• mají vyšší otáčky a tím i vyšší výrobnost
• jejich hlučnost je většinou menší

Nevýhodou bezčlunkových tkacích strojů je:

• tvorba nepravých krajů
• větší odpad útku
• při zpracování hrubých materálů nebo při vyšších zanášecích rychlostech se musí použít odvíječe útku

Člunkový prohoz

Na člunkových stavech se útek zanáší člunkem, který je prohazován střídavě zleva a zprava. Útek je nasoukán na útkové cívce a ta je uložena uvnitř člunku. Člunek si nese zásobu útku sebou, ale tato zásoba je malá a proto se útková cívka musí často vyměňovat. Na automatických stavech je automatická výměna útkových cívek. Výhodou člunkového prohozu je tvorba pravých krajů tkaniny a malý odpad útku.

Při prohozu je člunek veden po člunkové dráze bidla a svou zadní stěnou se opírá o paprsek. V základní poloze je člunek uložen ve člunečníku. Výkyvem prohozního ramene se člunku udělí pohybová energie a člunek proletí otevřeným prošlupem do protilehlého člunečníku. Výkyv prohozního ramene je vyvolán prohozní vačkou uloženou na spodním hřídeli stavu.

Člunek
1 — útková cívka, 2 — člunek, 3 — kleština pro upnutí útkové cívky, 4 — navlékač

Jehlový prohoz

Na jehlových tkacích strojích se útek zanáší jednou nebo dvěma jehlami, které odebírají útek z křížové cívky uložené nehybně po straně stroje. K zanášení útku se používají tuhé, ohebné a nebo teleskopické jehly.

Nejčastěji se používá systém (Dewas), kdy jedna jehla drží konec útku a zatahuje ho do poloviny prošlupu. Proti ní se současně pohybuje druhá jehla, která konec útku převezme a zanese ke druhému kraji tkaniny. Jehly se tedy pohybují nejdříve směrem k sobě, pak zpět od sebe.

Pohon jehel je řešen různými způsoby, v následující části budou dva z nich popsány.

Zanášení útku tuhou jehlou

Pohon tuhé jehly
1 — pravá jehla, 2 — vačka, 3 — hlavní hřídel stroje, 4 — páka s kladkou, 5 — hřídel, 6 — táhlo, 7 — páka, 8 — prohozní páka, 9 — smykadlo

Tuhá jehla 1 je poháněna vačkou 2 nasazenou na hlavním hřídeli stroje 3. Pohyb od vačky se přenáší pákou s kladkou 4, táhlem 6 a úhlovou pákou 7 na prohozní páku 8. Vodorovný pohyb horního konce prohozní páky umožňuje smykadlo 9. Podobné ústrojí je i na levé straně tkacího stroje, ale vačka je negativní (má opačný profil). Tím je zajištěn pohyb jehel v obou směrech.

Zanášení útku ohebnou jehlou

Pohon ohebné jehly
1 — jehla, 2 — drážkový buben, 3 — kladka, 4 — segment, 5 — ozubené kolo, 6 — hnací kolo, 7 — pravá jehla, 8— vedení jehly

S hřídelí 1 se otáčí drážkový buben 2. Kladka 3 zapadající do drážky bubnu vykyvuje pákou se segmentem 4, který střídavě natáčí ozubeným kolem 5 a hnacím kolem 6. Hnací kolo má kolíky, které zapadají do perforace jehly. Jehla 7 se zasouvá do prošlupu a vysouvá z prošlupu. Po stranách se ohebná jehla ukládá do obloukového vedení 8. Zastavěná plocha stroje je menší než u jcké jehly se skládají ze dvou částí. Vnitřní část je výsuvná a při pohybu jehly do prošlupu svým vysunutím prodlouží její délku na dvojnásobnou a naopak.

Jehlové tkací stroje jsou z bezčlunkových tkacích strojů nejvšestrannější.

Nejznámější firmy: Somet, Vamatex (Itálie), Picaňol (Belgie), SAMT (Francie), Sulzer Textil (Švýcarsko), Elitex (ČR).

Skřipcový prohoz

Na skřipcových tkacích strojích je útek odebírán z nehybně uložené křížové cívky a do prošlupu je zanášen zanašečem (skřipcem), jehož čelisti drží konec útku. Skřipec je do prošlupu prohazován buď stále z jedné strany nebo střídavě z obou stran.

Nejvíce se osvědčil jednostranný prohoz používaný u strojů Sulzer (Švýcarsko), jež nemají mezi skřipcovými tkacími stroji ve světě řádnou konkurenci.

Zanášení útku na skřipcovém tkacím stroji

Zanášení útku na skřipcovém tkacím stroji Sulzer
1 — útková cívka, 2 — napínací zařízení, 3 — podavač útku, 4 — prohozní rameno, 5 — nůžky, 6 — svěrka, 7 — skřipec, 8 — paprsek, 9 — doletové zařízení

Útek z křížové cívky 1 prochází brzdičkou a napínacím zařízením 2. Konec útku je držen podavačem 3. Skřipec 7 se zvedne do pracovní polohy a podavač předá skřipci útek. Podavač útek uvolní a skřipec se pomocí prohozního ramene 4, jehož výkyv způsobuje torzní tyč, prohodí prošlupem. Při prohazování útek částečně uvolní napínací zařízení, aby se zmírnil počáteční ráz v přízi vzniklý velkým zrychlením skřipce. Po doletu na protější stranu podavač opět útek sevře a svěrky 6 útek u obou krajů tkaniny přidrží. Nůžky 5 útek odstřihnou. Skřipec útek uvolní a klesne na dopravník, který jej dopraví zpět na levou stranu. Svěrky se pohybují s útkem směrem ke tkanině a paprsek přirazí útek. Konce útku se zahnou do dalšího prošlupu a k prohozu je připraven další skřipec.

Tryskový prohoz hydraulický a pneumatický

Na tryskových tkacích strojích je útek zanášen vodním paprskem nebo proudem stlačeného vzduchu.

Princip tryskového prohozu

1. křížová cívka
2. odměřovací zařízení
3. tryska
4. nůžky

Z křížové cívky 1 se odvine a odměří odměřovacím zařízením 2 délka útku potřebná pro jeden prohoz. Tření útku při stahování z bubínku odměřovacího ústrojí je podstatně menší než při stahování útku rovnou z cívky. To je důležité zvláště u tryskového tkaní, kde zanášecí médium (vzduch nebo voda) má nízkou kinetickou energii. V okamžiku prohozu zanášecí médium, které vychází z trysky 3, zanese útek do prošlupu. Zanesený útek se odtřihne nůžkami 4 a přirazí se paprskem.

Aby se mohly vyrábět tkaniny o větších šířkách, je u pneumatických tkacích strojů útek veden zvláštním lamelovým kanálem, nebo je útek veden v profilu paprsku (), případně jsou použity ve směru zanášení útku speciální přídavné trysky.

Nejznámější firmy: Sulzer Textil (Švýcarsko), Tsudakoma, Nissan (Japonsko), Elitex (ČR).

Zanášení útku maloobjemovými zanašeči

Maloobjemové zanašeče nesou délku útku potřebnou pro jeden prohoz. Útek je navinut na zvláštní cívce uvnitř zanašeče nebo přímo na něm. V prošlupu je několik zanašečů současně a pohybují se uvnitř prošlupní vlny (víceprošlupní tkací stroje s prošlupy vedle sebe). Pohyb zanašečů je řešen různými způsoby, např. výkyvnými lamelami nebo magneticky permanentními magnety či elektromagnety. Tím, že se zanáší několik útků současně, je výrobnost těchto strojů vysoká, ale využití omezené, například jen na plátnové provázání.