Speciální tkací stroje

Speciální tkací stroje mají vedle obvyklých ústrojí, ještě další speciální ústrojí, která umožňují výrobu speciálních druhů tkanin — plyšů, vlasových koberců, smyčkových tkanin, stuh, technických tkanin apod. Mezi speciální tkací stroje patří:

Stroje dvojplyšové

Na dvojplyšových strojích se tkají dvě tkaniny nad sebou vzájemně spojené vlasovou osnovou. V prostoru mezi paprskem a prsníkem se ve směru útku pohybuje nůž, který vlasovou osnovu rozřezává, čímž vznikají současně dvě samostatné tkaniny s vlasovým povrchem. U nevzorových dvojplyšů je vlasová osnova dodávána z osnovního válu pozitivním osnovním regulátorem. U žakárových tkanin je vlasová osnova vedena z cívečnice.

Tkaniny vyrobené dvojplyšovou technikou se používají například jako imitace kožešin, jako nábytkové a dekorační tkaniny, autopotahy, koberce.

Stroje pro tkaní axminsterských koberců

Dříve se označení "axminsterské koberce" používalo u koberců s vysokým vlasem, které měly vzory vytvořené tkaným pestrobarevným žinylkovým útkem. Výroba koberců s žinylkovým útkem byla pomalá a velmi pracná a proto se přestala používat.

V současné době se označení "axminsterské koberce" používá u koberců vyráběných na gripperaxminsterských strojích, na kterých je pestrobarevný vlasový povrch koberce tvořen pomocí kousků přízí, jež jsou do základní tkaniny vtahovány pomocí skřipců. Skřipce jsou uspořádány vedle sebe po celé šířce tkacího stroje, jejich počet závisí na šířce koberce.

Prutové stavy

Na prutových stavech vzniká vlasový povrch tkaniny zatkáváním a vytahováním zvláštních prutů (ocelových drátů), přes které převazuje vlasová osnova. Po vytažení hladkých prutů zůstanou na povrchu tkaniny smyčky a povrch se označuje jako tažený (epingly, buklé). Je-li prut na konci opatřen nožem, pak se smyčky při vytahování prutu rozřežou a povrch má vlas řezaný (aksamity, velury, wiltony). Při výrobě některých tkanin se používá obou druhů prutů a takto vytvořený vlas se označuje jako kombinovaný (frizé).

Stroje na výrobu smyčkových tkanin

Na smyčkových tkacích strojích se tkají tkaniny se smyčkovým povrchem (froté), které se používají jako ručníky, osušky, koupací pláště i pro oděvní účely.

Smyčková tkanina je složena ze dvou druhů osnovních nití a jednoho druhu útků. Základní osnova a útek tvoří kostru tkaniny, smyčková osnova smyčky. Aby se na tkanině smyčky vytvořily, musí za posledním přiraženým útkem zůstat mezera, tzv. nedoraz. Přesněji, další tři nebo čtyři útky se zatkají v určité vzdálenosti od útku plně přiraženého. Pak se celá tato skupina nově zatkaných útků přirazí plně k začátku tkaniny. Přiražené útky se sesmeknou po silně napnuté základní osnově a zároveň s sebou vezmou volně napjaté smyčkové osnovy, které vytvoří řadu smyček. Střídáním nedorazů a plných přírazů se tvoří smyčkový povrch tkaniny.

Stuhařské tkací stroje

Stuha je úzká textilie, nejčastěji tkaná. Tkané stuhy se zhotovují na speciálních jehlových tkacích strojích s vačkovým prošlupním ústrojím, listovým strojem a nebo žakárovým strojem. Používají se při výrobě oděvů, jako popruhy, tkanice a další technické účely.

Podle počtu stuh, které se tkají současně vedle sebe se stuhařské stroje dělí na jednochodé a vícechodé. Podle počtu stuh tkaných nad sebou na jednoetážové a víceetážové. Každá dílčí stuha má svou jehlu, která zanáší útek. Kraje stuh jsou zpravidla zaplétané řetízkem. Vzorování se provádí osnovou i útkem.

Stroje na výrobu technických tkanin

Označení technické tkaniny se používá u tkanin určených k technickým účelům v různých odvětvích. Jsou to plachtoviny, tkané filtry, síta, sítě, dopravní pásy, hnací pásy, pneumatikové kordy a mnoho dalších. Některé tkaniny se mezi technické zařazují pouze z důvodu svého použití a pro jejich výrobu není potřeba speciální tkací techniky. Naopak některé tkaniny vyžadují speciální tkací stroje — stroje těžké konstrukce, stroje velkých pracovních šířek a pod.

K výrobě technických tkanin se používají téměř všechny druhy textilních materiálů.