technické normy - úvod

Technické normy

Technické normy jsou dokumenty, které stanoví technické záležitosti nebo technická řešení u opakovaných úkonů, resp. dějů, např. při hromadné výrobě.

Jsou to předpisy nezávazné, které však lze stanovit závaznými:

• právním předpisem
• uvedením ve smlouvě

Technické normy můžeme nejnázorněji rozčlenit podle jejich úrovně, která je v podstatě vyjádřením jejich rozšíření a tedy také použitelnosti v obchodních vztazích takto:

• mezinárodní a regionální - ISO, EN (evropská norma)
• národní - ČSN (česká technická norma), STN (slovenská tech. norma), BS (britská tech. norma, britský standard), DIN (německá tech. norma), ÖNORM (rakouská tech. norma), ASTM (americká – USA - tech. norma) a další
• podnikové - PN, PNJ, PND, TP, TN atp., platné v rámci podniku, ale i mezi podniky při uzavírání kupních smluv a dohod o zajišťování jakosti
• oborové, odvětvové - vyskytují se omezeně, protože ON (oborové normy) byly zákonem zrušeny (k 1. 1. 1993)

Méně časté je členění technických norem z hlediska jejich obsahu na:

• předmětové - specifikují na úrovni národních norem některé základní materiály a na úrovni podnikových norem až jednotlivé výrobky
• zkušební metody - stanovují postupy zkoušek, zkušební zařízení a podmínky provádění zkoušek
• terminologické - sjednocují názvosloví jednotlivých (výrobních) oborů
• předpisové - definují např. matematické značky, ale také statistické metody a hodnoty, symboly ošetřování textilních výrobků

Mezinárodní a regionální normy ISO a EN

ISO (Mezinárodní organizace pro normalizaci) je celosvětovou federací národních normalizačních organizací (členů ISO). Na mezinárodních normách obvykle pracují technické komise ISO. Každý člen ISO, který se zajímá o nějaké téma (námět), pro který byla vytvořena technická komise, má právo být zastoupen v této technické komisi. Práce se zúčastňují i mezinárodní organizace, vládní a nevládní, s nimiž ISO navázala pracovní styk.

Návrhy mezinárodních norem přijaté technickými komisemi se rozesílají členům ISO k hlasování. Vydání mezinárodní normy vyžaduje souhlas alespoň 75 % hlasujících členů.

Mezinárodní normu ISO vypracovává technická komise ISO/TC nebo příslušná subkomise - SC. Oblast textilu je řízena Technickou komisí ISO/TC38 TEXTIL. Organizace ISO požaduje, aby všechny její normy byly revidovány každých pět let.

Činnost technické normalizace v EU (Evropská unie) řídí CEN - Evropská komise pro technickou normalizaci. Jednotlivé odborné oblasti jsou zpracovávány technickými komisemi (TC), subkomisemi (SC) a pracovními skupinami (WG). Pro textil je utvořena TC 248, ale textilní výrobky se objevují i v jiných TC, např. textilní tapety jsou řešeny v TC 99, podlahové textilie v TC 134, geotextilie v TC 189. Jedná se o organizaci tvorby technických norem obdobnou jako je u ISO.

Členské státy EU mají za povinnost EN vydané CEN do 6 měsíců zavést do svých národních norem a původní národní normy – kolidující s EN zrušit. Platí, že EN jsou nezávazné, pokud na ně není odkaz ve směrnicích EU.

Rovněž Česká republika má jako řádný člen CEN povinnost vydané EN zavést do soustavy ČSN. Značení převzatých EN se provádí stejně jako ve všech státech EU a to ČSN EN a číslo evropské normy.

Obsahem EN jsou:

• převážně zkušební metody přebírající normy ISO; z textilních norem jde zejména o stálobarevnosti
• předmětové normy – v textilu jen ojediněle, např. pro textilní tapety a pro podlahové textilie. Je však velká řada předmětových norem v tzv. regulované oblasti jako jsou hračky (EN 71) a osobní ochranné prostředky
• předpisové - značení, např. ČSN EN ISO 10320 "Geotextilie a výrobky podobné geotextiliím – Identifikace na staveništi"

České technické normy (ČSN)

ČSN jsou zařazeny a seřazeny systematicky podle šestimístného třídicího znaku, ve kterém značí:

• první dvojčíslí - třídu norem
• druhé dvojčíslí - skupinu
• třetí dvojčíslí - pořadové číslo ve skupině

Podle této zásady je každoročně vydáván a Věstníkem ÚNMZ měsíčně aktualizován seznam českých technických norem (aktuální stav rovněž na www.csni.cz). Textilní normy jsou uvedeny ve třídě 80 (např. stroje a zařízení textilního průmyslu - ve třídě 81, atd.).

Význam třídicího znaku vyniká při začleňování přejímaných EN a norem ISO do soustavy ČSN (bez třídicího znaku – uváděného v závorce pod označením EN a normy ISO by nebyly tyto normy - EN, ISO - k nalezení).

Organizační rámec

Oblast technické normalizace (i metrologie a státního zkušebnictví) řídí Ministerstvo průmyslu a obchodu prostřednictvím ÚNMZ (Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví) a zejména ČSNI (Český normalizační institut).

ČSNI:

• řídí tvorbu a distribuci (prodej) technických norem
• poskytuje služby ve svém informačním oddělení (viz též www.csni.cz):
  • půjčování ČSN a dalších dokumentů na které nejsou uplatňována autorská práva
  • prodej zahraničních norem a dokumentů
  • prodej databází Seznam českých norem, Knihovna norem, Seznam podnikových norem, Seznam názvů evropských norem a harmonizovaných dokumentů, Seznam názvů norem DIN vybraných tříd ICS a pod.
  • rešerše z databází PERINORM, JUSTIS, STANDARDS, INFODISK
  • průběžné sledování přírůstků mezinárodních a evropských norem v určitém oboru
  • průběžné sledování Úředního listu EU
  • informace o plánu technické normalizace,zpracování zahraničních, mezinárodních a evropských normách a dokumentech
  • služba pro studium norem a dokumentů ve studovně ČSNI a pod.

Právní předpisy pro oblast technické normalizace v ČR:

• zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky v platném znění (stanoví postup zpracování a schvalování technických norem)
• navazující nařízení vlády (pro jednotlivé sortimenty/skupiny výrobků regulované oblasti)