Historické panorama pletení 1

Pletenina je textilní výrobek oproti tkanině podstatně mladší - uvažuje se o jejím možném původu kolem roku 1100 př. n. l. Tvoří se proplétáním pouze jedné soustavy nití, která je vodorovná nebo svislá. Základem pleteniny je řada kliček, ze kterých se vzájemným provazováním tvoří očka a ta dávají vzniknout souvislé textilii. Z vodorovné soustavy nití vzniká pletenina zátažná, ze svislé, pletenina osnovní.

Pletený oděv je doložen v Horním Egyptě v 6. století n. l. a Egypt je pravděpodobně též kolébkou této textilní techniky. Pletení se snad vyvinulo ze síťování, při němž se používaly nejprve kostěné a později železné jehlice, a místo uzlíků se začala tvořit očka. Počátky rozkvětu pletařského umění v Evropě jsou spjaty se Španělskem a Florencií a bývají kladeny do 12. století. Pletené zboží, jako rukavice a punčochy, patřilo k vzácnostem a byli jím obdarováváni vysocí církevní hodnostáři a světští panovníci.

Ruční pletení náleželo víceméně k ženským pracím. Pletlo se pomocí dvou jehlic a upletené kusy se dle potřeby sešívaly. První pletařské cechy vznikly v 16. století ve Francii a Německu. V Praze byl založen pletařský cech roku 1612.

K obratu v pletení došlo vynálezem ručního zátažného stávku učiněným W. Leem, studentem cambridgské univerzity, roku 1589. Stávek byl určen pro pletení punčoch a měl 16 jehel na 3 palce. (Šíře stávku není dnes známa.) Princip Leeova vynálezu spočíval v tom, že pro každé očko jedné řady pleteniny byla užita samostatná jehla s háčkem. Háčky jehel ovládala zvláštní lišta. Mezi jehlami byly pohyblivé platiny (ocelové plíšky), s jejichž pomocí se na niti tvořila očka. Stávek umožňoval vytvořit z oček naráz řadu pleteniny. Tento Leeův vynález převyšoval asi šestkrát svým výkonem produkci ručního pletaře a později byl zvýšen až na patnáctinásobek. V roce 1758 anglický rolník J. Strutt zkonstruoval dvoulůžkový zátažný stávek, na kterém bylo možno vyrábět oboulícní pleteninu, která byla dosud pletena pouze na jehlicích.