Historické panorama předení 1

Až do vynálezu spřádacího kola se příze vyráběla pomocí ručního vřetena, skládajícího se z dřevěného dříku a na něm navlečeného přeslenu. Nejstarší doklady o ručním předení - nálezy přeslenů - pocházejí asi ze 4. tisíciletí př. n. l. Při práci s ručním vřetenem byl pramínek vláken upravovaný mezi prsty ruky zpracováván v přízi zakrucováním, jež obstarávalo rotující vřeteno s přeslenem, který konal funkci setrvačníku. Druhů vřeten a způsobů předení byla celá řada, nejvíce však bylo užíváno vřeteno zavěšené na přízi. Nejstarší vyobrazení předení s ručním vřetenem pocházejí z Egypta, přibližně z 16. století př. n. l. K pokroku v předení dochází s vynálezem ručního spřádacího kola, které se objevuje asi v 5. století n. l. v Asii, ale v Evropě se s ním setkáváme až ve 12. století. Zařízení bylo vybaveno kolem poháněným rukou, které pomocí šňůrového převodu roztáčelo horizontálně uložené vřeteno. Roku 1268 se do Paříže dostává "hindustánské kolo", ruční spřádací kolo pro bavlnu, pocházející pravděpodobně z Indie, které bylo později upraveno pro předení vlny.

Dalším významným krokem v předení bylo vyvinutí křídlového vřetena, které umožňovalo současné zakrucování a navíjení spřádané příze. Oproti spřádacímu kolu šlo tedy o kontinuální spřádací proces. Vynález křídlového vřetena se datuje rokem 1480 a původně bylo poháněno ručním kolem, které později uváděl do pohybu šlapací mechanismus. O významu problematiky předení svědčí i to, že se jí zabývala taková osobnost, jako Leonardo da Vinci. V jeho rukopisu Codex Atlanticus z roku 1490 se dochovaly mimo jiné též náčrty textilních strojů, včetně spřádacího. Stoupající spotřeba příze v 18. století vedla k nutnosti zabývat se vývojem dokonalejší spřádací techniky. Všechny podstatné technické inovace v oboru spřádání a přípravy ke spřádání (stroje mykací, česací, posukovací, křídlové), které v rozpětí let 1730 až 1910, s podstatným urychlením po roce 1770, započaly přechod ke strojní technice, byly nejdříve zavedeny při zpracování bavlny. (Předpřádací stroje, jejichž účelem bylo vyrobit vhodnou materiálovou předlohu - přást - pro konečné spřádání, nebyly konstrukčním problémem, neboť v nich bylo použito již známých mechanismů.) Proces spřádání, spočívající v úkonech zakrucování a navíjení byl řešen již na úrovni ruční techniky, křídlovým vřetenem. Při protahování však hrála roli pouze obratnost prstů přadleny.