Historické panorama tkaní (3)

Ve tkaní vzorovaných textilií se o přechod od ručního tkaní ke strojovému zasloužil J.- M. Jacquard, lyonský tkadlec hedvábí, který s využitím starších pokusů (Falcon, Bouchon), vyvinul roku 1805 "Jacquardův stroj", jenž automatizoval činnost zdvižných šňůr pomocí otočného hranolu s děrovanými kartami. Šlo o složitý systém šňůr a platin, umožňující ovládání osnovních nití, tak, že při každém prošlupu jejich postavení mohlo být odlišné. To umožňovalo vytvářet velmi složité vzory podstatně jednodušeji a rychleji, než dřívějším ručním způsobem. "Jacquardův stroj" se připevňoval na ruční tkací stav.

Významným pokrokem bylo též vyvinutí listového stroje, jenž byl schopen ovládat větší počet listů na stavu. Jeho rozšíření se počíná ve dvacátých letech 19. století. Mechanické stavy se v průběhu dalšího vývoje přizpůsobily různým druhům látek a materiálů, takže vzniklo několik hlavních typů stavu a u každého pak řada různých konstrukcí (dle síly a šíře tkaniny, druhu příze apod.). I přes různá zdokonalení tkacího stavu nedokázal tkadlec obsluhovat víc jak čtyři, čehož příčinou byla časová ztráta při doplňování zásoby útku. Významné zdokonalení tkacího stavu proto znamenal vynález J. H. Northropa z USA, z roku 1889, spočívající v automatické výměně útkových cívek v člunku za chodu stroje.