Historické panorama tkaní 1

Tkaní, spočívající v opakovaném provazování dvou soustav nití - osnovy a útku - v plošnou textilii, je prastarou lidskou činností. Nejstarší vyobrazení tkacího procesu pochází z počátku neolitu, tj. asi 8. tisíc př. n. l., a je provedeno na hliněných destičkách, pocházejících z Blízkého Východu. Nejstarší nálezy tkaných a proplétaných textilií jsou kladeny do 7. tisíciletí př. n. l. Při proplétání byla osnova napnuta v rámu, takže bylo možno vyrábět tkaninu pouze omezeného rozměru, což u stavu se svislou osnovou neplatilo, neboť závaží napínající osnovní nitě plnila též funkci osnovního válu. Tyto tkaniny byly vyrobeny ze lnu - z nejstarší textilní suroviny - a pocházejí z Çatal Hüyük v Anatolii. A v téže oblasti má pravděpodobně původ stav s vertikálně uspořádanou osnovou, napínanou závažím (asi 6. tisíc př. n.l.).

U nás došlo k významnému archeologickému nálezu roku 1985 v Lulči (okr. Vyškov), kde byl na nádobě kultury lidu s lineární keramikou, asi 5. tisíc př. n. l., zjištěn otisk tkaniny v řídké plátnové vazbě. Povaha nálezu dovoluje vyslovit domněnku, že zde bylo použito skaných nití a že šlo již o pokročilejší textilní výrobek. Je to nejstarší doklad tkaní u nás.

V Egyptě byly lněné tkaniny používány k mumifikaci již v 5. tisíciletí př. n. l. a přibližně o tisíciletí později zaznamenáváme čínské textilie z konopí (kultura Yang Shao). Kolem 4. tisíciletí př. n. l. je v Egyptě také doloženo užívání horizontálního stavu s nitěnkami. V téže době se objevují v Babylónii a Mezopotámii tkané vlněné a lněné oděvy. Ve 3. tisíciletí př. n. l. jsou vlněné oděvy nošeny v Británii. Lněné tkaniny používali k výrobě lodních plachet ve 2. tisíciletí př. n. l. v oblasti Středozemního moře Féničané. Vedle lnu, vlny a konopí se objevuje surovina nová - hedvábí. Nejstarší nálezy hedvábných tkanin pocházejí z 1. tisíciletí př. n. l. a byly učiněny v egyptském Asuánu. Ve 2. století př. n. l. je v Číně zaveden podnožkový stav. Při vytváření prošlupu si tkadlec na tomto stavu vsunoval chodidla do šňůrových ok zavěšených na listech, což urychlilo tkaní a uvolnilo ruce tkalce. Ve 2. století n. l. se z Číny do Evropy dostává - pravděpodobně Indickou cestou - stav vybavený osnovním válem a brdem. V 5. století dochází k založení dvou středisek damaškového tkalcovství, a to v Damašku a Konstantinopoli. Složité vzory damaškových tkanin byly vytkávány za pomoci soustavy nitěnek, které byly individuálně ovládány řadícími šňůrami.

indický tkací stav

Nemalého kulturního významu byla průkopnická aktivita Karla Velikého. Ten roku 768 založil textilní střediska v Lyonu a Rouenu a o několik let později veletrhy látek, známé po celé západní Evropě. V 9. století si Arabové podmanili jižní část středozemní oblasti, včetně Sicílie a Španělska. Přinesli z Egypta a Blízkého Východu textilní kulturu vysoké úrovně. Kolem 1. tisíciletí se rozšiřuje po Evropě podnožkový stav - listy jsou ovládány pomocí pákových podnožek -, který je počátkem listového tkalcovství na tomto kontinentu. Ve 12. století se počíná tkát hedvábí ve Francii - v Remeši, Poitiers a Troyes a na počátku století následujícího se rozvíjí tato činnost v Palermu na Sicílii. V období vrcholného středověku dochází v Brabantsku, Flandrech a Florencii ke sjednocení domácí výroby a z textilních výrobců se počíná utvářet proletariát.

Tkadlec, 16. století