Využívání technických norem

Zde si přečtete o základních oblastech, kde je nutné technické normy využívat, jak zajistit aby prostřednictvím norem byla usnadněna a zpřesněna komunikace s partnery uvnitř organizace a zejména s obchodními partnery. Výsledkem pak bude zvýšení vzájemné důvěry.

Dozvíte se také o tom, co stanoví právní předpisy ke specifikaci jakosti ve smluvních vztazích.

Na začátek několik hesel k využívání technických norem:

  • dělba práce vyžaduje normy
  • normy podporují dělbu práce a z toho plynoucí inovaci
  • uživatelé norem mají přínos z členství ve větší skupině uživatelů
  • normy pomáhají redukovat bariéry (technické, obchodní, komunikační atp.)
  • normy jsou základem pro růst obchodu
  • normy mohou redukovat náklady transakcí, což umožňuje obchod na velké vzdálenosti
  • normy napomáhají důvěře mezi obchodními partnery, obchod funguje lépe, když si partneři důvěřují
  • normy redukují informační asymetrii a zvyšují důvěru
  • normy se stávají symbolem poctivosti a spolehlivosti obchodních partnerů.

Z výše uvedeného můžeme udělat závěr o oblastech, kde lze technické normy účelně využívat. Jedná se o:

  • návrh a vývoj
  • výrobu a poskytování služeb
  • obchodní styk.

Využívání technických norem v návrhu a vývoji

V jednotlivých etapách návrhu a vývoje jsou technické normy, jak zkušební tak předmětové, nepostradatelné.

Etapa zadávání vývoje

V etapě zadávání vývoje -- při specifikaci cíle vývoje je nutné stanovit jakých hodnot ukazatelů pro daný výrobek a pro daný účel použití má být dosaženo. Co je velmi důležité -- musí být rovněž stanoveno podle jakých zkušebních metod - norem budou tyto ukazatele zkoušeny. V praxi bývá tato jednoznačná specifikace cíle často opomíjena a rovněž často pak dochází k nedorozuměním jak uvnitř organizace (vývojový pracovník x obchodník), tak ve vztahu k zákazníkovi. Vývoj je pak delší a nákladnější, nehledě na ztrátu dobrého jména v horším případě i zákazníka.

Zadání cílových hodnot může být stanoveno odkazem na stávající normu s případným doplněním dalších požadavků, nebo vyspecifikování cílových hodnot může být zpracováno samostatně. Je však vhodné, aby forma byla již vhodným podkladem pro zpracování nové normy (podnikové).

Pozn. Pokud půjde o vývoj v rámci inovací, je nanejvýš vhodné zpracovat přehled norem národních až mezinárodních, které se na problematiku tohoto vývoje vztahují.

Etapa ověřování

Máme-li v zadání jednoznačně vyspecifikované zkušební metody a cílové hodnoty, je jasné jak zkoušet a jak jednoznačně vyhodnotit, zda jsme dosáhli plánovaných cílů. Umožní to pak včas vyhodnotit, zda má smysl ve vývoji pokračovat, či vývoj zastavit, případně vývoj zaměřit jiným směrem. Z tohoto postupu jednoznačně vyplývá úspora nákladů na neúčelný vývoj včetně úspory času vývojových pracovníků.

Výstupy z ověřování

V případě, že jsme důsledně využili norem v předchozích krocích vývoje, můžeme snadno a jednoznačně zdokumentovat dosažené výsledky. Jednoznačně prokázat dosažení stanovených cílových hodnot a prezentovat je zákazníkům. Opět je nutno zdůraznit, že je nutné u jednotlivých hodnot uvést podle jakých zkušebních norem byly zjištěny.

Dále v návaznosti na vývoj musí následovat stanovení plánu kontrol, resp. doplnění plánu kontrol. Zde je nutno určit:

  • kontrolní činnosti, které proběhnou v rámci vstupní, mezioperační a výstupní kontroly
  • zkušební metody, které budou použity
  • kriteria pro stanovení shody s požadavky
  • četnosti zkoušek
  • rozsahy odběru vzorků
  • odpovědnosti za provedení, vyhodnocení a rozhodnutí, zda je materiál, polotovar, výrobek v souladu se stanovenými požadavky.

Tento materiál může být ve formě podnikové normy či norem.

Konečným dokumentem může být některá z forem podnikové normy, pokud nový výrobek nelze zahrnout pod stávající.

Chyby, které se vyskytují v praxi:

  • nedostatečná specifikace výrobku při zadání vývoje, neuvedení konkrétních požadavků, neuvedení ani odkazu na technickou normu
  • nestanovení, podle kterých zkušebních metod bude prováděno zkoušení. Zde je nebezpečí zejména u nových zákazníků a zahraničních zákazníků, kteří mohou zkoušet podle jiných zkušebních metod
  • prezentace výsledků vývoje bez odkazu na zkušební normy
  • pokračování ve vývoji, přestože z včas provedených dílčích vyhodnocení bylo možno učinit závěr, že nebude dosaženo požadovaných hodnot.

Využívání technických norem ve výrobě a poskytování služeb

Ve výrobě musíme zajistit dostupnost informací, které popisují znaky produktu (materiálu, polotovaru) a dostupnost instrukcí, které jsou potřebné pro kontrolní činnosti, tj. plány jakosti (viz 6.1) a navazující dokumenty:

  • normy předmětové, které popisující znaky produktu
  • normy zkušební, které stanoví instrukce pro kontrolní činnosti - zkoušení

Tyto dokumenty by měly být již výstupem z fáze návrhu a vývoje. Tímto výstupem může být jak vypracování podnikové normy, tak stanovení, které normy ČSN, ČSN EN budou využívány. Normativní dokumenty používané ve výrobě je nutno po stanoveném čase revidovat, tj. prověřit, zda není potřebné tyto dokumenty aktualizovat.

Popis znaků produktu může být doplněn, případně vyjádřen referenčním vzorkem.

Využívání technických norem v obchodním styku

Zde se vrátíme k problematice právních předpisů, neboť ty jsou závazné, a ukážeme si jak požadavky těchto právních předpisů splnit pomocí technických norem.

Přestože právní předpisy poměrně jednoznačně stanoví, že dodavatel má dodat výrobky v jakosti ve shodě se smlouvou, je dostatečně přesná specifikace jakosti ve smlouvách opomíjena a nebo odbývána značně obecnými ustanoveními.

Důsledkem pak mohou být nedorozumění mezi dodavatelem a odběratelem s dalšími negativními důsledky jako je:

  • ztráta zákazníka
  • ztráta dobrého jména
  • soudní spory
  • ztráty finanční.
Co stanoví právní předpisy?
Dále uvádíme pro ilustraci několik paragrafů ze dvou právních předpisů -- Občanského a Obchodního zákoníku (tučně jsou zdůrazněny části vztahu smlouva -- jakost, některé paragrafy jsou ve zkráceném znění).

Zákon č. 40/1964 Sb. Občanský zákoník v aktuálním znění

Shoda s kupní smlouvou

§ 616

(1) Prodávající odpovídá kupujícímu za to, že prodávaná věc je při převzetí kupujícím ve shodě s kupní smlouvou, zejména, že je bez vad.
(2) Nestanoví-li tento zákon jinak, shodou s kupní smlouvou podle odstavce 1 se dále rozumí, že prodávaná věc má jakost a užitné vlastnosti smlouvou požadované, prodávajícím, výrobcem nebo jeho zástupcem popisované, nebo na základě jimi prováděné reklamy očekávané, popřípadě jakost a užitné vlastnosti pro věc takového druhu obvyklé, že odpovídá požadavkům právních předpisů, je v odpovídajícím množství, míře nebo hmotnosti a odpovídá účelu, který prodávající pro použití věci uvádí nebo pro který se věc obvykle používá.

§ 617

Je-li třeba, aby při užívání věci byla zachována zvláštní pravidla, zejména řídí-li se užívání návodem nebo je upraveno technickou normou, je prodávající povinen kupujícího s nimi seznámit, ledaže jde o pravidla obecně známá. Nesplní-li prodávající tuto povinnost, je povinen nahradit kupujícímu škodu z toho vzniklou.

Odpovědnost za vady prodané věci

§ 619

(1) Nejde-li o věci, které se rychle kazí nebo o věci použité, odpovídá prodávající za vady, které se projeví jako rozpor s kupní smlouvou po převzetí věci v záruční době (záruka).

Zákon č. 513/1991 Sb. Obchodní zákoník v aktuálním znění

Množství, jakost, provedení a obal zboží

§ 420

(1) Prodávající je povinen dodat zboží v množství, jakosti a provedení, jež určuje smlouva, a musí je zabalit nebo opatřit pro přepravu způsobem stanoveným ve smlouvě.
(2) Neurčuje-li smlouva jakost nebo provedení zboží,je prodávající povinen dodat zboží v jakosti a provedení, jež se hodí pro účel stanovený ve smlouvě, nebo není-li tento účel ve smlouvě stanoven, pro účel, k němuž se takové zboží zpravidla užívá.
(3) Má-li být zboží dodáno podle vzorku nebo předlohy, je prodávající povinen dodat zboží s vlastnostmi vzorku nebo předlohy, jež předložil kupujícímu. Je-li rozpor mezi určením jakosti nebo provedením zboží podle tohoto vzorku nebo předlohy a určením zboží popsaným ve smlouvě, je rozhodující určení popsané ve smlouvě. Není-li v těchto určeních rozpor, má mít zboží vlastnosti podle obou těchto určení.
(4) Neurčuje-li smlouva, jak má být zboží zabaleno nebo opatřeno pro přepravu, je prodávající povinen zboží zabalit nebo opatřit pro přepravu způsobem, který je obvyklý pro takové zboží v obchodním styku, nebo nelze-li tento způsob určit, způsobem potřebným k uchování a ochraně zboží.

Záruka za jakost

§ 429

(1) Zárukou za jakost zboží přejímá prodávající písemně závazek, že dodané zboží bude po určitou dobu způsobilé pro použití ke smluvenému, jinak k obvyklému účelu nebo že si zachová smluvené, jinak obvyklé vlastnosti.
(2) Převzetí závazku ze záruky může vyplynout ze smlouvy nebo z prohlášení prodávajícího, zejména ve formě záručního listu. Účinky převzetí tohoto závazku má i vyznačení délky záruční doby nebo doby trvanlivosti nebo použitelnosti dodaného zboží na jeho obalu. Je-li ve smlouvě nebo v záručním prohlášení prodávajícího uvedeno záruční doba odlišná, platí tato doba.

Specifikace jakosti ve smlouvách

Tolik právní předpisy. A nyní ke specifikaci jakosti ve smlouvách

Aby bylo možné zodpovědně přistoupit ke specifikaci jakosti, uveďme si její možnou definici:

Jakost je souhrn vlastností výrobku (i služby), které mají za úkol uspokojit požadavky odběratele či spotřebitele. (Nepochybně je možné stanovit celou řadu dalších definic, tato stručná nám pro ilustraci specifikace jakosti postačí):

V praxi se vyskytují ve smlouvách obecná ustanovení ve smyslu: výrobek musí odpovídat platným normám. Není, ale jasné o jaké normy se konkrétně jedná. V textilu na daný výrobek platí řada norem (např. klasifikační, společná ustanovení, podnikové normy atd.) není pak tedy jasné, které měl tvůrce smlouvy na mysli.

Rovněž termín "jakost obvyklá", který uvádí právní předpisy, není jednoznačný, neboť náročnost odběratelů je odlišná a i pro stejný účel použití jsou úrovně vlastností u řady výrobků odstupňovány. Důsledky nejednoznačné specifikace jakosti jsme uvedli na začátku článku.

Chceme-li si zajistit spokojeného zákazníka je potřebné specifikaci jakosti ve vztahu k zákazníkovi, resp. ke smlouvě se zákazníkem provést co nejpřesněji.

Jsou zde dvě možnosti:

  • provést specifikaci ve smlouvě, což vzhledem k možnému rozsahu je zpravidla nepraktické
  • specifikaci jakosti provést odkazem na příslušné konkrétní technické normy či obecně řečeno technické specifikace, což jsou dokumenty na úrovni: technických norem ČSN, ČSN EN, ČSN EN ISO, DIN, podnikových norem, materiálových listů, technických dodacích podmínek atp. Tato forma je nepraktičtější, zajistí téměř dokonalou informovanost odběratele a zároveň chrání dodavatele před neoprávněnými reklamacemi.

Pokud nejsou uzavírány smlouvy a je dodáváno na základě potvrzovaných objednávek je vhodné uvádět na objednávkách, podle jakých norem bude dodávka realizována.

Je nutno si uvědomit, že přesná specifikace jakosti je prospěšná jak pro odběratele tak dodavatele. Odběrateli zajišťuje dodání výrobků požadované (ve smlouvě specifikované) jakosti, dodavateli zajišťuje obranu před neoprávněnými reklamacemi, kdy odběratel se snaží z různých důvodů (nějaký důvod v oblasti jakosti si již najde) si vymoci slevu.

Normy tak plní úlohu usnadnění obchodování, dohod o jakosti mezi obchodními partnery. Pro úplnost je nutno dodat, že technické normy nemohou popsat vlastnosti výrobku stoprocentně. Vyskytnou se případy, kdy bude do smluv nutno doplnit k jakosti doplňující ustanovení. V řadě případů je vhodné odkaz na technickou normu doplnit odkazem na referenční vzorek oboustranně odsouhlasený smluvními partnery. Tímto aktem se referenční vzorek stává rovněž technickým dokumentem.

Ještě a opakovaně poznámka k závaznosti norem: Technické normy jsou obecně nezávazné. Závaznými se mohou stát nějakým dalším aktem. Jedním z těchto aktů je jejich uvedení v uzavřené smlouvě -- pak se normy pro smluvní partnery v rozsahu smlouvy stanou závaznými.