Tvorba technických norem

Zde se dočtete o postupu tvorby norem ISO, EN, ČSN EN a zejména o postupu a návodu jak zpracovat podnikovou normu, či materiálový list. Popis tvorby norem ISO, EN a ČSN EN ISO probereme informativně. Více se budeme věnovat tvorbě podnikových norem, protože tyto připadají v úvahu v rámci podnikové praxe.

Tvorba norem ISO, EN, ČSN EN, ČSN EN ISO

Tvorba původních ČSN tvoří v současné době pouze velmi malou část. Většina norem jsou převzaté evropské a mezinárodní normy, na jejichž tvorbě se prostřednictvím ČNI, podílejí odborníci z ČR.

Rámcový popis postupu tvorby normy ČSN je následující:

Návrh na tvorbu normy

Námět na zpracování české technické normy může podat kdokoliv. Prostřednictvím ČNI může navrhnout i zpracování mezinárodní nebo evropské normy.

Posouzení návrhu

V ČR je návrh posuzován v příslušné národní Technické normalizační komisi (TNK).

Zpracování návrhu normy

ČNI sám nezpracovává návrhy ČSN, jejich zpracování organizuje a zajišťuje smluvně. Součástí smluvního ujednání je dohodnutý zpracovatel, termínované etapy zařazeného normalizačního úkolu a způsob financování. Údaje o zahájení a plánovaném postupu prací na nové nebo revidované normě uveřejní ČNI ve Věstníku ÚNMZ. Dohodnutý zpracovatel vypracuje první návrh původní ČSN. První návrh evropské nebo mezinárodní normy je tvořen v pracovní skupině, do které mohou být prostřednictvím ČNI delegováni odborníci z ČR.

Připomínkování návrhu normy

Postupné návrhy původních ČSN i návrhy evropských a mezinárodních norem se projednávají v Technických normalizačních komisích, nebo pokud nejsou, pak v jiných odborných grémiích s cílem dosáhnout shody o užitečnosti navrhovaného řešení pro všechny zúčastněné, tedy i pro ČR.

Hlasování o návrhu normy, schválení návrhu normy

Návrhy evropských norem se schvalují váženým hlasováním, které vyjadřuje hospodářskou významnost členských zemí CEN a CENELEC. ČR má v tomto systému 12 hlasů stejně jako Belgie, Maďarsko, Portugalsko a Řecko. Po schválení jsou členské země povinny normy do 6 měsíců zavést do svých národních norem. V ISO a IEC je ke schválení potřeba 75% kladných stanovisek z hlasujících členů.

Převzetí evropské nebo mezinárodní normy, schválení původní ČSN, vydání

Povinností ČNI, jako řádného člena evropských normalizačních komisí, je zabezpečit zavedení všech evropských norem do soustavy ČSN a zrušení těch národních norem, které jsou s evropskými v rozporu. To se děje několika způsoby v závislosti na charakteru problematiky a okruhu potenciálních uživatelů normy. V každém případě se evropské normě udělí status české národní normy (ČSN), a to buď:

• převzetím překladem (cca 60% z celkového objemu přejatých norem), tj. vydáním ČSN, obsahující národní titulní stranu, národní předmluvu, úplný překlad originálu přejímané normy a národní přílohu (je-li potřebná)
• převzetím originálu, tj. vydáním ČSN obsahující národní titulní stranu (česky), národní předmluvu (česky), následuje text anglického originálu doplněný v případě potřeby národní přílohou
• převzetím schválením k přímému používání oznámením ve Věstníku, tj. "vydáním" obálky s českým názvem a označením převzaté normy (v českém jazyce), do které je vložen anglický originál přejímané normy.

Projednaný konečný návrh ČSN, a to jak původní, tak i převzaté evropské nebo mezinárodní normy předá zpracovatel ke schválení ČNI. Součástí schvalovacího řízení je kontrola splnění zadání úkolu, metodická kontrola, zrušení překonaných a konfliktních norem a nutné redakční úpravy (korektura).

Celková doba nutná k vypracování evropské či mezinárodní normy je v průměru tři roky.

Tvorba podnikových norem

Proč tvořit podnikové normy

V rámci národních norem (ČSN) jsou vydány převážně normy zkušební. Předmětové normy na úrovni ČSN neřeší potřebnou šíři specifikace jakosti výrobků, jsou zpravidla zastaralé a tak jejich používání v obchodním styku nepostačuje pro dostatečnou specifikaci jakosti, případně ztrácí postupně na významu. Normy ČSN EN, ČSN ISO, ČSN EN ISO, až na oblast stanovených výrobků, jsou normami zkušebními.

V obchodním styku je proto v současné době vhodné, pokud se jedná o předmětové normy, používat k ČSN i normy podnikové, dále materiálové listy, technické dodací podmínky a obdobné technické specifikace s cíle zajistit dostatečně přesnou specifikaci jakosti.

V podnikových normách a podobných dokumentech lze poměrně pružně reagovat na požadavky odběratelů/zákazníků a pomocí odkazů na tyto dokumenty ve smlouvách nebo objednávkách, zajišťovat dostatečně přesnou specifikaci jakosti v obchodním styku – viz. např. § 420 zákona 531/1991 Sb. v aktuálním znění (Obchodní zákoník).

Z hlediska závaznosti nehraje roli, zda je technická norma na úrovni ČSN, ČSN EN nebo podnikové normy. Obecně jsou obě úrovně nezávazné. Závaznými se stanou dohodou – smlouvou či potvrzenou objednávkou mezi dodavatelem a kupujícím.

Postup tvorby předmětových podnikových norem

Při vypracování podnikové předmětové normy, materiálového listu atd. (dále jen normy) je vhodné postupovat v těchto krocích:

• jednoznačné určení na co se bude norma vztahovat, na výrobek, či skupinu výrobků, jakého účelu použití – z tohoto pak vyplyne název normy
• rozhodnout co vše bude nutno v normě řešit, např.:
• technické ukazatele, např. užitné vlastnosti, odchylky od jmenovitých hodnot atd.
• balení, skladování či dokonce likvidaci po spotřebě
• značení
• vydávání materiálových listů
• určení rozsahu ukazatelů, které budou výrobek specifikovat. Zde připadají v úvahu:
• popis konstrukce výrobku, např. u tkanin: popis přízí, dostava, materiálové složení, plošná hmotnost atd.
• odchylky od jmenovitých hodnot konstrukčních ukazatelů, např.: odchylka plošné hmotnosti, odchylka délkové hmotnosti (jemnosti) u přízí, odchylky rozměrů u kusových výrobků, odchylka barevného odstínu, odchylka dostavy
• užitné vlastnosti a případně ukazatele zdravotní nezávadnosti, např.: pevnost, tažnost, změny rozměrů po praní, chemickém čištění, odolnost proti žmolkování, oděru, řada stálobarevností, odolnost proti hoření (hořlavosti), celá řada dalších vlastností, popisujících řadu výrobků pro různá technická použití. Tyto vlastnosti jsou uvedeny zpravidla v tabulkové formě

Tabulka užitných vlastností

• Ukazatel je nutné nazvat shodně, jak je nazván ve zkušební normě. Rovněž ze zkušební normy zjistíme měřicí jednotku.
• U hodnot je nutné uvést, zda je udána hodnota minimální, maximální, případně hodnotu uvedeme intervalem.
• Nutné je uvést zkušební metodu, aby výrobce i odběratel zkoušeli podle jednotného postupu.
• okud je to potřebné, uvede se doplňující ustanovení pro zkoušení, např. použitá varianta, úroveň namáhání.

Vlastní sestavení podnikové normy

viz příloha 2.

Titulní strana

Na titulní straně je vhodné uvést tyto údaje:

• označení normy, tj. "Podniková norma", pozor nesmíte použít označení ČSN! Dále alfanumerické označení normy, tj. PN a číselný znak, v číselném znaku je vhodné zakomponovat rok vydání, stanovte si jednoduchá pravidla pro číslování podnikových norem
• datum vydání
• název normy, pečlivě volte název normy, musí všem jasně vyjádřit její obsah
• nahrazení předchozích norem, včetně změn oproti předchozí normě
• kdo normu vydal, tj. organizaci
• související normy či citované normy
• kdo normu vypracoval, schválil.

Následující části a kapitoly

Předmluva

Předmluva obsahuje vysvětlení, k čemu norma je a proč je vydávána

Citované a související normy

Tuto část je vhodné uvádět, výrazně usnadní orientaci zejména ve zkušebních metodách i jejich případné vyhledávání, neboť je uváděn třídící znak.

Vypracování normy

Uvede se jméno zpracovatele a název organizace, která normu vydala.

Předmět normy

Co nejstručnější ustanovení, o co se v normě jedná, tj. pro co platí a co stanoví.

Definice

Tuto kapitolu v podnikové normě uvedeme pouze v případě, že je potřebné některé termíny použité v normě vysvětlit. K tomuto problému přistupujeme z hlediska uživatele, odběratele. Definice má zpřesnit vzájemnou komunikaci, výklad normy.

Technické požadavky

Stěžejní kapitola, kde jsou uvedeny podstatné informace o výrobku/výrobcích. Lze zde uvést podkapitoly:

• Odchylky
• Užitné vlastnosti
• Ukazatele zdravotní nezávadnosti (pokud je to vhodné).

Zkoušení

Pokud je to potřebné uvede se doplňující ustanovení pro zkoušení, např. použitá varianta, úroveň namáhání.

Značení

Značení musí vyhovovat požadavkům zákona o ochraně spotřebitele č.634/1992Sb. v platném znění a vyhlášce ministerstva průmyslu a obchodu č.92/1999Sb., která stanovuje podrobnosti o označování textilních výrobků údaji o materiálovém složení.

Požadavky na značení se uvádějí zpravidla odkazem na příslušnou normu, např. na symboly údržby podle ČSN EN ISO 3758, případně na další normy, které stanoví značení výrobků z regulované oblasti (např. ochranné oděvy, geotextilie).

Obecně je značení textilních výrobků popsáno v ČSN 80 3010.

Balení, doprava a skladování, likvidace po spotřebě

Tato kapitola je nutná u výrobků, které jsou choulostivé a při dopravě a skladování může dojít ke snížení jakosti. Lze ji doporučit u všech výrobků, neboť ustanovení z této kapitoly chrání dodavatele před neoprávněnými reklamacemi, když ke snížené jakosti dojde vlivem neodpovídající dopravy a skladování.

Část likvidace po spotřebě je doplňována zpravidla na základě požadavku odběratele. Lze předpokládat, že tyto požadavky se budou vyskytovat stále častěji.

Materiálové listy

Uvádí se, pokud je vhodné normu doplnit vydáváním materiálových listů, např. pro jednotlivé výrobky nebo shodné skupiny výrobků.

Uvádí se ustanovení o:

• číslování materiálových listů
• obsahu materiálových listů (konstrukční ukazatele, užitné vlastnosti, případně zdravotní nezávadnost), zpravidla se jedná o tabulky – viz zásady tvorby tabulek
• vzor materiálového listu pro zajištění jednotnosti údajů.

Materiálový list lze doplnit údaji o údržbě – viz symboly údržby podle ČSN EN ISO 3758.