Koželužské zpracování kůží na usně

Výrobu usní z kůží (koželužský proces) lze rozdělit na výrobu holiny a činění (prováděné v mokré dílně), předúpravu a konečnou úpravu (v suché dílně).

Řada výrobních operací probíhá ve vodném prostředí a proto se při výrobě usní spotřebovává mnoho vody (cca 70 litrů vody na 1 kg kůže). Kvalita užitkové vody, která se ve výrobě používá, ovlivňuje kvalitu operací a tím i usní. Voda musí být čirá, bez mikroorganismů a organických látek, s nízkým obsahem solí železa, manganu, síranů a uhličitanů, musí mít přiměřenou tvrdost, pH neutrální (6-8) a konstantní teplotu (cca 18°C).

Výroba holiny

Výroba holiny zahrnuje několik technologických operací.

Námok

Námok je v podstatě namáčení surových kůží ve vodě (ideální teplota 12° až 18°C - studená voda námok prodlužuje a způsobuje nadměrné botnání kůže, teplá voda námok zkracuje, ale umožňuje rozmnožování hnilobných bakterií). Někdy se kůže před námokem ořezávají - odstraňují se ty části kůže, které by ztěžovaly mechanické opracování kůží a také ty části, které jsou pro výrobu usní nepoužitelné) uši, oháňka, hlava, část nožin).

Účelem námoku je:

  • přivést kůži do takového stavu v jakém byla po stažení ze zvířete tzn.dostat do kůže 70-75 % vody;
  • odstranit konzervační prostředky (např. sůl, naftalen)
  • vyloužit co nejvíce šťáv a globulárních bílkovin (albuminů a globulinů), které vyplňují prostory mezi kožním pletivem
  • očistit kůži od nečistot, které zůstaly na povrchu suroviny, pokud nebyly odstraněny již po zabití zvířete.

Voda vniká nejenom do volných prostor vznikajících vyloužením globulárních bílkovin (postupným uvolněním spletených kožních vláken, která se od sebe oddělí se vytvoří kapiláry tzn. kapilární voda), ale váže se též chemicky na kolagenová kožní vlákna, tím nastává jejich bobtnání, což je v průběhu námoku nejdůležitější.

Námok lze urychlit např. propráním před vlastním námokem, nebo též přidáním kyselých nebo alkalických smáčedel (např. hydrogenuhličitan sodný, Syntapon L a pod.). Proprané kůže se za zadní nožiny věší na rámy a pomoci jeřábu ponořují do námokových jam s vodou. Malé kůže, např. koziny se do námokových jam vkládají nahozené do košů, nebo se nahazují volně do hašplí. Nesprávně provedený, nebo nekontrolovaný námok má za následek zahnívání kůží (na hotové kůži bezlesklý, matný a narušený líc). Kůže příliš namočené jsou po vyčinění prázdné, řidší, s většími slabinami, což se musí odstraňovat plněním usní. Nedostatečně rozmáčené usně zůstávají naopak tuhé, tvrdé, hůře se uvolňují chlupy a kůže nedostatečně zbotnají.

Odtučňování

Je zbavování holiny nerozpustných přebytečných tuků a zajištění stejnoměrného rozvrstvení tuků v usni, protože nestejnoměrné rozvrstvení způsobuje nerovnoměrné vázání činících látek. Používají se chemikálie, které zmýdelňují tuk při nižší teplotě a v poměrně krátké době (uhličitan draselný - potaš, nebo smáčedlo např. Syntapon L.)

Loužení

Uvolňování chlupů se provádí pouze u kůží, které jsou určeny pro zpracování na useň. Účelem loužení je uvolnit pokožku a chlupy, vyloužit z kůže další podíl globulárních bílkovin, rozdělit vláknitou strukturu škáry, způsobit zbobtnání škáry, docílit chemických změn kolagenu a zmýdelnit tukové látky. Chemikálie působí na keratin, který je méně odolný než vlákna kolagenová. Uvolněný chlup se mechanicky snadno odstraní. S uvolněním chlupů se uvolňují i globulární bílkoviny a vyplňující prostor ve škáře. Původně slepená kožní vlákna se dále oddělují, vznikají mezi nimi otvory, nakypří se a zvětší se jejich povrch, čímž na sebe lépe vážou vodní roztoky a bobtnají. Bobtnání při loužení je daleko větší než-li u námoku. Bobtnáním se dělení vláken prohlubuje a připravuje se tím lepší pozice pro pronikání chemikálií. Změněný, loužený kolagen je schopen lépe vázat ve větší míře vyčiňující látky. Zmýdelnění tukových látek zajišťuje změnu nerozpustných tukových struktur na rozpustná mýdla, která se z kůže vyplaví. Uvolňování chlupu se provádí například pocením, enzymaticky, loužením v alkalických roztocích, natíráním sulfidovou kaší a následným doloužením, či rychloloužením.

Pocení je operace používaná především u skopovic, protože se nepoškozuje chlup. Nedochází při něm k zbotnání kůže ani k žádnému vyloužení globulárních bílkovin. K uvolnění chlupů dojde v podstatě pozvolným, povrchovým kontrolovaným zahníváním kůže.

Enzymatické loužení se používá zejména pro koziny. rovněž zde nedochází k poškození chlupu.

Rychloloužení se provádí většinou v sudech a výsledkem jsou lehké hovězinové brašnářské usně - výhodou je zkrácení času na 18-20 hodin. Líc usní však není tak hladký a chlup je znehodnocený.

Obecně však u všech způsobů platí, že nedostatečný čas loužení má za následek špatné odchlupování, usně mohou být tuhé, líc usní křehký až lámavý, protože se nedostatečně uvolnila vlákna kožní hmoty. Přeloužené kůže mají za následek prázdné, houbovité a řídké usně.

Odchlupování

Je následná operace po loužení, kdy se kůže zbavuje chlupů a pokožky. Hlavní součástí odchlupovacího stroje je nožový válec, který má tupé mosazné nože spirálovitě točené od středu ke kraji. Při zvýšeném tlaku může dojít k poškrábání líce na holině, nebo i k přetržení kůže.

Mízdření a orážení

Má za účel odstranit z rubu kůže podkožní vazivo se zbytky svalů a blan. Dochází k očištění a vyrovnání rubu. Dalším důsledkem mízdření je lepší pronikání chemikálií do holiny. Provádí se na mízdřících strojích, hlavní součástí je nožový válec s ostrými spirálovitými ocelovými noži. Při příliš velkém tlaku na válcích, nebo při příliš nabotnalé kůži může dojít k popraskání líce. Vznikající odpad, klihovka (zbytky podkožního tuku, podkožní vazivo a j.) slouží k výrobě klihu. Po dokončení strojového mízdření se provádí orážení ručně kosou na koželužském špalku, zejména okraje kůže.

Omykání

Má za účel zbavit holinu zbytkových chlupových kořínků, malých chloupků a pokožky, vytlačit kožní pigmenty, polorozpuštěné bílkoviny, vápenatá mýdla a ostatní zbytky nečistot uvolněných loužením. Kdyby tyto látky zůstaly v holině, způsobovaly by nestejnoměrné vyčinění a vybarvení a mohly by způsobit popraskání líce (tzv. šedý líc). Některé holiny, např. koziny určené na rukavičkářské usně se omykají až po moření, kdy se velká část pigmentů uvolní.

Štípání

Je operace, která se provádí většinou před činěním, přestože to přináší i některé nevýhody (např. nutnost postruhování). Provádí se za účelem egalizace tloušťky, protože zvířecí kůže i holina mají ve své ploše nestejnoměrnou tloušťku. Předností štípání v holině je zlevnění (úspora času a též chemikálií, protože štípenku lze vyčiňovat i odpadní činící břečkou) a zkvalitnění činění, poměrně rychlá úprava celé holiny na stejnou tloušťku, dobré zhodnocení suroviny, protože odštíplá štípenka se dá dále upravit a zpracovat na další použití (z jedné kůže lze udělat dvě i více štípenek o požadované tloušťce). V holině se štípou téměř všechny hověziny, které jsou určeny pro brašnářské usně. Štípání po vyčinění není tak rozšířeno, přestože je přesnější, není zapotřebí tolik postruhovat a až do činění se pracuje s jednou holinou. Má však nevýhodu v tom, že odpadlá štípenka může být kouskovitá a nedá se dále použít. Ve všech případech štípání snižuje pevnost usně v tahu a štípané materiály nejsou vhodné na všechny druhy následných výrob. K štípání slouží štípací stroje, kterých hlavní součástí je nekonečný štípací nůž vyrobený z kvalitní nástrojové oceli. Dobrým seřízením napětí nože, jeho vhodnou ostrostí, rovnoměrným přítlakem se předchází proštípání, nebo nestejnoměrné tloušťce štípenek.

Kruponování

Má hlavní význam při výrobě těžších usní a je to vlastně dělení kůže, holiny, nebo usně z hlediska jadrnosti. Dochází tím k rozřezání holiny, nebo usně na kusy, které mají přibližně stejnou tloušťku a vlastnosti. kruponování provádějí zkušení pracovníci, kteří zrakem hmatem (rutinním citem) rozhodnou, jakým způsobem kůži (holinu, useň) rozříznou. Hověziny se mohou kruponovat na: půlky, štiky, půlštiky, krupony, půlkrupony, kruponec, půlkruponec, krajiny, půlkrajiny, vazy, půlvazy a ramena. Usně z konin se kruponují na zadky, půlzadky a půlpředky.

Ražení plánu, třídění a vážení

Výrobní dávky se označují společným čtyřmístným číslem. Holina se třídí podle tloušťky, čistoty líce a jakosti tak, aby byla zpracovaná na optimální kvalitu usní. Vážením se stanovuje holinová hmotnost jako základ pro výpočet chemikálií pro další operace.

Praní a odvápnění

Vápník, který se do holiny dostává při operaci loužení, se odstraňuje praním vodou a odvápňováním za využití chemikálií. Jde o to převést nerozpustný hydroxid vápenatý do formy rozpustných vápenatých solí, které se z holiny snadno vyplaví. K odvápnění se používají anorganické kyseliny (chlorovodíková, kyselina sírová a kyselina orthoboritá) a taky organické kyseliny (mravenčí, octová, mléčná). Z neutralizačních solí se používá chlorid amonný, nebo síran amonný. Platí zásada, že čím jemnější má být useň, tím dokonaleji musí být odstraněn vápník. Odvápňování se provádí v jámách, hašplích, sudech. Nedokonalé odvápnění (buď krátký čas, nebo menší množství přípravků) má za následek tužší, tvrdé až plechovité usně s křehkým a lámavým lícem.

Moření

Má za cíl zajistit požadovanou měkkost, zvýšení tažnosti a hlad-kosti líce. Uvolní se pigmentové zbytky a zbytky chlupových kořínků, odstraní se další vápník (hydroxid vápenatý) a další zbytky látek mezi kožními vlákny. Líc holiny se zjemní, holina odbotnává, vlákna se od sebe oddělí a useň je pak vzdušnější. K moření se používají enzymatické lázně, jejichž hlavní složkou jsou proteolytické enzymy, hlavně trypsin (obsažen ve slinivce břišní), nebo Pelin. Přemořené holiny mají velké slabiny, jsou řídké a příliš měkké a tažné. Nestejnoměrné, nebo nedostatečně vymořené holiny mají za následek vznik křehkých, tvrdých usní a často se při barvení objeví nepravidelné skvrny.