Konečná úprava usní

zahrnuje několik technologických operací.

Uložení po sušení

Na dobu asi 3 až 5 dní se usně uloží v místnosti s relativní vlhkostí vzduchu 65% a teplotě 18°C, aby se dosáhlo stavu rovnoměrného rozdělení vlhkosti.

Vlhčení

Je první operací při úpravě usní. Protože usně po sušení jsou tvrdé a mají stažený líc, další zpracování by bylo velmi obtížné. Je proto potřebné opětovně dodat do usní vlhkost (u vrchových usní cca 30% vlhkosti, tužším třísločiněným usním 17-20%). Vlhčení se může provádět několika způsoby. Velice zřídka se používá ponoření usní do teplé vody s následným zaležením, častěji se používá (zejména u kozin, teletin a lehkých usní z hovězin) uložení usní do vlhkých pilin (cca 40% vlhkosti) na dobu 8-12 hod. Třísločiněné usně se vlhčí v klimatizovaných komorách nasycenou vodní párou, nebo teplým vzduchem o relativní vlhkosti 95-99%. Třísločiněné těžké usně se vlhčí nanášením vlažící směsi, které navíc obsahují voskové emulze a povrchově aktivní látky a potom se nechávají jeden den odležet na hromadách.

Měkčení

se provádí po sušení a následném vlhčení, aby se odstranila tvrdost, lámavost a smrštěný tvar. Měkčením se dodává usním potřebná měkkost,ohebnost a případně i zvýšená tažnost. Při měkčení se useň roztahuje a ohýbá, slepená kožní vlákna se rozdělují a orientují ve směru tahu a ohybu. Měkčením se navíc zvětšuje plocha usně. Samotný proces probíhá ručně (nástrojem kobza), nebo strojově (pákový měkčící stroj, válcový měkč. stroj ...). Při nesprávně seřízeném stroji, nebo nedostatečném vlhčení může dojít k popraskání líce.

Napínání a druhé sušení

Provádí se zejména u chromočiněných usní za účelem získání vyšší výtěžnosti usní a získání konečného tvaru usně. Rovněž se tím srovnává tažnost usně v různých směrech. Způsoby napínání:

• hřebíky nebo kolíky na kovové rámy
• sponkami na kovové děrované rámy
• lepením na skleněné tabule.

Specialitou je napínání řemenových usní. Řemenové krupony se po mazání napalováním bělí, oplachují, nechají se okapat a napínají se v rámech hydraulickým tlakem. Okraje usně, vazů a obzy se zachytí klešťovými sponkami v šíři do speciálního rámu. Hydraulickou pumpou se pak vyvíjí tlak, jímž se krupon vytahuje do délky.[2] Takto napnutý krupon se suší a fixuje v kanálové sušárně 2 dny. Teploty a tlaky jsou regulovány podle druhu a tloušťky usně (obvykle 2-4 MPa a 28o- 60oC).

Broušení

Je jednou z důležitých koželužských operací. Hlavním účelem je zjemnit, očistit a uhladit mírně poškozený líc (např. prašiviny, mělké škrábance) nebo líc usní, které špatně přijímají apreturu. Dále se brousí usně za účelem získání velurové, nebo nubukové úpravy (jemný vlasový, sametový povrch). Broušení probíhá u některých usní rovněž z rubové strany, aby se docílilo opravy těch míst usně, kde zůstaly zbytky podkožního vaziva. Usně se brousí na válcových strojích, kde hlavní válec je potažený brousícím papírem.

Způsoby broušení:

• vypalování líce - používá se velmi jemný brousicí papír
• korigování líce - úprava mírně poškozeného líce usní
• broušení rubové strany usní
• broušení velurových a nubukových usní - dvakrát se brousí před barvením a jednou po vybarvení usní; třetí broušení dodává konečný vzhled.

Odprašování

Je operace na odstranění jemného usňového prachu po broušení, aby nedocházelo k vadám při barvení a apretaci usní. Tato operace se provádí strojně.

Kartáčování a česání

Používá se u velurových a nubukových usní. První kartáčování se provádí po prvním broušení a druhé kartáčování se provádí po nastříkání barvícího roztoku, kdy se odstraňuje přebytek barvy a rozčesává se slepený vlas.

Žehlení

Je operace, která probíhá u většiny usní a provádí se i vícekrát. Žehlení před apretováním a broušením useň vyhladí a vyrovná a částečně se zhutní lícová vrstva. Žehlené usně lépe sají apreturu. Žehlení po zatření apretury má za cíl vyrovnat povrch apretury, její dokonalé zakotvení v líci usně. Žehlení u apretovaných usní (již upravených usní) způsobuje hlubší, sytější odstín, zlepšuje omak i konečný vzhled usně, zpevní se a částečně zafixuje apretura (hlavně u bílkovinných apretur) a docílí se tím zvýšené odolnosti proti vodě. Nezanedbatelným efektem je zvýšení lesku, docílení stejnoměrnosti vlisu umělé kresby. Žehlení probíhá převážně na deskových strojích (působení tlaku, tepla). Před konečným žehlením se některé usně kadeří, jiné podvalují.

Ruční žehlení se provádí těžkou žehličkou pouze u drobnějších a jemnějších usní (např.kozina Galševro nebo teletina Telox).

Mechanické zhušťování

Válení usní má za cíl dodat usním potřebnou hutnost, tuhost a hladký lesklý povrch. zde je velmi důležité správné navlažení usní, protože suchá useň klade odpor a moc vlhká useň se příliš vytahuje. Usně u kterých není provedeno mechanické zhušťování mají řídkou strukturu, rychle sají vodu, jsou neohebné a málo pružné. Používají se mostové nebo průběžné válecí stroje.

Lícování (dezénování)

Je vtlačení umělé kresby do líce usní. Obyčejně se používá žehlících strojů, kdy se místo hladké lesklé horní desky použije dezénovací negativní deska. Někdy se používají dezénovací válce. Lze docílit i vícebarevných efektů - po vlisu se určité vrstvy přestříkají, nebo natírají, nebo se barevně upraví pouze vršek usně. Někdy se usně lícují zmuchlané, postupně pod několika různými deskami. Výsledkem je useň, která má na líci různě dezénované plochy. Používá se především v oděvnictví.

Vytírání líce

je operace, při které dochází k odtučnění povrchu usní a slouží k přípravě líce usní na nanášení apretur natíráním (lepší nasákavost povrchu).

Apretování

Je nezbytnou závěrečnou fází konečného zpracování usní.Po odpaření rozpouštědla a působením chemických vlivů se vytváří na povrchu usně jemný povlak. Je dán konečný vzhled i vlastnosti usní i výrobků. Apretura dodává vyšší odolnost vůči vlhku, světlu, vzduchu, opotřebení, umožňuje ošetřování výrobků, stejnoměrnost a sytost vybarvení, ovlivňuje lesk, či mat, odstín, dodává usním egální vzhled. Může zvýraznit přírodní charakter usní, nebo je naopak změnit v požadovaný efekt. Apretury se nanášejí natíráním, stříkáním, poléváním, tampónováním. Je jich velké množství. Proto uvádíme jenom některé charakteristické postupy a úpravy.

Nejčastěji používané druhy úprav:

• leštěná úprava
• úpravy anilínová a poloanilínová
• úpravy s korigovaným lícem
• pigmentovaná úprava
• úpravy veluru a nubuku

Základem celé apretury je spodní podložná vrstva, která zabezpečuje spojení apretury s lícem usně. Kromě toho, že vyplňuje líc ovlivňuje ohebnost a tažnost usně. Střední mezivrstva, nositel barvy, zajišťuje dále stejnoměrnost a stálost vybarvení, je nositelem hygienických vlastností usně a spolupůsobí na ohebnost. Horní finišová vrstva apretury rozhodnou měrou tvoří omak a estetické vlastnosti a má rozhodující vliv na stálosti za sucha i mokra. Kromě základních apretur jako jsou kaseinová (bílkovinná), nitrocelulosová, polymerní (pryskyřičná), polyuretanová se nanáší i finišové apretury, které mají za cíl zušlechtit povrch.

Rozeznáváme několik druhů apretur a podle typu základního pojidla je dělíme na:

• bílkovinné - kaseinové, šelakové, nebo roubované - dávají usním příjemný omak, estetický vzhled a přirozený lom, mají však nižší stálost proti účinkům vody a rychleji stárnou, odolávají však organickým rozpouštědlům a jsou stálé na světle;
• nitrocelulosové - rozpouštědlové, nebo emulzní - dávají usním klidný vzhled, hladký omak, jsou stálé vůči vodě, ale odolnost proti rozpouštědlům a stárnutí je nízká;
• polymerní - akrylátové, polyuretanové, vinilové - dávají usním ty vlastnosti, které potřebujeme, avšak jejich nevýhodou je cena.

Dnešní vývoj v oblasti úpravárenství je však tak rychlý, že toto rozdělení slouží pouze jako orientační.

Apretury se nanášejí na povrch ve velmi jemné vrstvě natíráním na natíracích strojích, stříkáním automaty nebo poléváním na polévacích strojích.

Klouzkování

Používá se u rukavičkářských usní a u líce podšívkových usní. Klouzkování se provádí klouzkem a jeho účelem je chránit useň před znečištěním, dodat usni příjemný omak, hladký povrch světlejší odstín stejnoměrnost při vybarvení.

Leštění

Provádí se pouze u usní upravených bez pigmentů nebo s čistě kaseinovou úpravou. leštěním se vytváří jemný lom a správné zrno líce, dodává se usním lesklý, hladký a celistvý povrch. Leštění utuží a upevní nanesenou apreturu a zpevní lícovou vrstvu a tím i celou useň. Rovněž barva dostává živější vzhled. Leštěním se sníží tloušťka usně o 3-12 %, přičemž protažení a plocha usní se téměř nemění. Leštění probíhá na leštících strojích.

Tukování

Je nanášení tuku nebo tukových látek na líc černých usní, aby se dosáhlo dojmu sytější černě