Voda při zušlechťování textilií

Voda je základním rozpouštědlem při celé řadě úprav zušlechťování textilií. Vody se užívá jednak k výrobě páry, ale hlavně slouží při chemické technologii zušlechťování jako univerzální rozpouštědlo pro barviva, chemikálie a textilní pomocné prostředky. Navíc je to nejlevnějším pracím prostředkem. V textilním průmyslu se používá voda pitná, dále může být používána voda provozní a užitková. Při vlastní výrobě vzniká odpadní voda.

Pitná voda musí vyhovovat předepsaným zdravotnickým a technickým požadavkům. Zejména nesmí obsahovat takové organismy a látky, které mají nebo by mohly mít nepříznivý vliv na zdraví člověka. Jakost vody je normalizována.

Užitková voda je taková, která vyhovuje zdravotním a technickým požadavkům, používá se k výrobním účelům, ale nepoužívá se jako voda pitná.

Provozní voda (technologická) je v podstatě voda užitková, která slouží k průmyslovým účelům. Jakost provozní vody se řídí požadavky výroby a je normalizována.

Odpadní voda obsahuje zbytky vláken, tuky, mýdla, zásady, kyseliny, zbytky barviv apod. Jedná se o vodu, která byla znečištěna při výrobním procesu. Protože vlivem odpadních vod, vypuštěných do toků, se mění fyzikální, chemické a biologické vlastnosti vody, je třeba věnovat značnou pozornost čištění odpadních vod. Neošetřená odpadní voda může mít negativní vliv na životní prostředí.

Dostatek vody potřebné kvality je základním předpokladem úspěchu technologie zušlechťování. Kvalitu vody podstatnou měrou ovlivňuje její tvrdost.

Tvrdost vody může být přechodná a stálá. Tvrdost vody je při zušlechťování jev nežádoucí, zahříváním vodných roztoků se tvrdost vylučuje na stěnách nádob, kde tvoří izolaci, či se usazuje v potrubí, které postupně ucpává. Proto se musí voda změkčovat, tzn. musí se odstranit tvrdost přechodná i trvalá.

Pro odstranění tvrdosti přechodné, kterou tvoří hydrogenuhličitany vápníku -- Ca(HCO3)2 či hořčíku -- Mg(HCO3)2 lze změkčit varem.

poznámka
Tvrdost vody
Tvrdost vody je způsobena přítomností síranů, chloridů a dusičnanů vápníku a hořčíku. Její hodnota se udává v tzv. stupních německých — °Ně nebo v milimolech (mmol).
1°Ně má ta voda, která obsahuje v přepočtu v 1 litru vody tolik solí vápenatých nebo
hořečnatých, které v přepočtu odpovídají 10 mg CaO (oxidu vápenatého) nebo 7,14 mg MgO (oxidu hořečnatého).
1 mmol tvrdosti vody představuje v 1 litru vody v přepočtu 56,08 mg CaO.

Podle tvrdosti vodu rozdělujeme na:
vodu měkkou0 až 5°Ně,
vodu středně tvrdou5 až 15°Ně,
vodu tvrdouvíce než 15°Ně.

Odstraňování stálé tvrdosti vody:
Metodami srážecími - pomocí Ca(OH)2, Na2CO3 nebo Na3PO4, který je universální. Jinak Ca(OH)2 volíme pro tvrdosti hořečnaté, aby vznikl nerozpustný hydroxid hořečnatý Mg(OH)2 a Na2CO3 volíme pro odstranění tvrdostí vápenatých, aby vznikl nerozpustný uhličitan vápenatý CaCO3.
Použitím iontměničů - měniče iontů jsou vysokomolekulární látky obsahující v molekule aktivní centra umožňující výměnu iontů. Pro výměnu aniontů slouží anexy, pro výměnu kationtů zase katexy. Ty se používají pro změkčování vody. Jimi vodu změkčíme až na 0,1°Ně.
Použitím komplexonů - komplexony jsou chemické látky, které tvoří se solemi způsobujícími tvrdost komplexní sloučeniny, které jsou ve vodě rozpustné a ztratily charakter tvrdosti. K používaným patří tzv. Syntron A, B, C,a D. Vodu až na 0°Ně měkčí Syntrony A, B a C, poslední váže ionty těžkých kovů Fe, Ni, Mn, Cr, Zn, Cu, Co.