Barvení

Úvod do barvení

Zdrojem viditelného světla je Slunce, jehož nitro vyzařuje celou škálu elektromagnetického záření. Lidské oko je schopno vnímat jen viditelné záření (světlo) a pomocí něho vnímat a poznávat okolní svět. Sluneční světlo je složeno z řady záření o vlnových délkách v rozmezí 380 až 760 nm. Rozkladem bílého denního světla získáme následující barevné spektrum:

Barvy spektra

Barevné spektrum

Sítnice oka je složena z nervových buněk dvojího typu, a to z tyčinek a čípků.

Tyčinky reagují na světlo nebo tmu, zajišťují černobílé vidění -- achromatické.

Čípky naopak zajišťují vidění barevné -- chromatické.

Při dopadu světla na předmět může dojít ke třem případům, a to:

  • Veškeré dopadající světlo se odráží — remituje, předmět se jeví jako bílý.
  • Veškeré dopadající světlo je pohlcováno — absorbuje, předmět se jeví jako černý.
  • Část dopadajícího světla se pohltí a část se odrazí, předmět se jeví jako barevný.
Míchání barev
Schéma aditivního a subtraktivního míchání barev

Barevný trojúhelník -- princip míchání odstínů žlutá, červená a modrá v desítkovém systému

Pro každý odstín vytvoříme tři souřadnice, tři čísla. První určuje podíl žluté, druhé podíl červené a třetí podíl modré. Jejich součet je vždy u desítkového systému deset, u stovkového systému sto. Pohybujeme-li se po stranách tohoto rovnostranného trojúhelníku, získáme vždy barevné odstíny smíchané ze dvou základních odstínů ve vrcholech se nacházejících. Podíl protilehlé barvy je vždy nulový. Vstoupíme-li dovnitř plochy trojúhelníku, budeme již vytvářet odstíny ze tří základních barev -- žluté, červené a modré. Uprostřed v těžišti trojúhelníka je dle sytosti odstín šedý nebo černý.