Základy rétoriky

Monolog

Zmínil jsem se už o tom, že rétorika není nic, co by patřilo do starého železa. Naopak bude zapotřebí věnovat ji více pozornosti, protože generace lidí zvyklých na elektronickou komunikaci (od e-mailů až po SMS) ztrácí návyky, které byly v předešlých generacích často automatické.

Jedna paní středního věku mi například s rozhořčením vyprávěla, jak její kolegové, sedící všichni ve stejné kanceláři, spolu komunikují jen prostřednictvím elektronické pošty!

Výsledkem takového přístupu je snížená schopnost vést běžný rozhovor. V mnoha oborech, zejména v reklamě a propagaci, můžeme pozorovat, že možnosti komunikovat jinak než nepřímo jsou záměrně omezovány, protože dotyční pracovníci je velmi bídně zvládají. Ze slušného a rozumného lidského slova se tak stává nedostatkové zboží.

A to může být výhodou pro vás! Nedostatkové zboží se obvykle dobře prodává a kdo ho má, je váženým dodavatelem. Osvojte si tedy alespoň základy rétoriky a zdokonalujte se v ní. Vyplatí se vám to.

Kde máte použít monolog, kdy je slyšet pouze váš hlas? Nejvíce ho samozřejmě využijete při prezentacích. Když si uvědomíte, že zde budete delší dobu - možná i hodiny -- hovořit jen a jen vy, jistě si sami odvodíte některé důležité zásady.

Nejdříve tedy váš hlas. Je známo, že lidé obecně vnímají vyšší tón hlasu jako rozčilující. Ječení je nám nepříjemné, kdežto bručení nás uklidňuje. Každý máme samozřejmě svůj hlas v základním rozsahu daný, ale cvičením ho lze --má-li sklon k výškám -- přece jenom trochu snížit.

Dobře položený hlas ale nestačí. Pokud vaše řeč plyne jednotvárně, podaří se vám za chvíli všechny posluchače uspat.

Vzpomínám si na jednoho přednášejícího, který takto opakovaně uváděl své studenty do jakéhosi polovědomého transu. Na duchovní seance by možná tato metoda byla užitečná, ale chcete-li, aby si posluchači byli vašeho sdělení vědomi, nepoužívejte ji.

Jaký je váš jazyk? Samozřejmě český, ale je to opravdu spisovná čeština? Jak často například oslovujete "pane Nováku" namísto použití germanismu "pane Novák"? Když se vám k tomu připletou ještě módní slova a spojení, které tak rádi roznášejí a rozsévají jako nákazu novináři (například "je to o něčem jiném") spolu s prvky obecné češtiny (zvláště v Praze a okolí oblíbené) nebo nářečí, může to posluchači znít jako mateřština nějakého afrického kmene. Věnujte tedy pozornost kultivaci jazyka, zejména dobrou četbou. Diskuse na internetu ukazují, že i obyčejná znalost českého pravopisu je pro mnohé středoškoláky a vysokoškoláky neprobádanou oblastí!

Nedávno jsem například v televizi zaslechl z úst reportéra tuto otázku: "A pak už vám to bylo za těmi stromama dlouhý, že jo?"

Není samozřejmě důležitý jen způsob podání, ale také obsah vaší řeči. Za prvé byste měli vědět o čem mluvíte, za druhé byste měli mít tuto řeč procvičenou a naučenou. Pokud ji umíte jenom odříkat, aniž byste se věnovali obsahu, může vás někdo jednoduchou otázkou vyvést z míry. Pokud jste naopak nevěnovali čas nácviku, musíte se soustředit na samotný základní přednes, a to vám neumožní používat některé řečnické triky pro udržení a zvýšení pozornosti. Hovoříte-li z větší části z paměti, můžete upadající zájem povzbudit náhlým výkyvem hlasu, řečnickou otázkou, pauzou nebo vloženým příběhem, anekdotou. Máte tedy možnost vaši řeč zdobit, asi jako se zdobí fasáda postaveného domu nebo upečený dort.

Povšimli jste si někdy, že většina zpravodajských vstupů v rozhlase má délku mezi třemi až pěti minutami? Odbornicí totiž zjistili, že právě tak dlouho jsme schopni se plně soustředit na mluvené slovo. Chcete-li tedy udržet pozornost svých posluchačů po mnohem delší dobu, musíte svoji řeč "rozsekat" na menší části. Pamatujte na to už při psaní své prezentace.

Mnoho řečníků spoléhá na písemné podklady před sebou. Ty by však měly být jen nápovědou pro chvíle, kdy vám nějaká věta vypadne z paměti, nebo osnovou. Neměli byste tedy svůj projev číst. V takovém případě totiž buď od něj nemůžete zvednout oči (a pak je váš kontakt s posluchači tatam), nebo vaše řeč vypadá asi takto: "A z toho vyplývá…ééé (hledání správné věty), že kolem toho -- ne (nalezení špatné věty), ééé (rychlé převracení listů), ééé, tedy… jak jsem řekl!"

Ve správně naučené řeči se také objevuje méně "vycpávek", používaných zejména ve chvílích, kdy se musíte příliš zamýšlet na tím, co říci. Jsou to ta známá slova "prostě", "tak tedy", "vlastně" a podobně.

Používáte-li technické pomůcky, mějte je připraveny tak, aby jejich ovládání nenarušovalo vaši řeč, případně angažujte kolegu.

Pamatujte si, že největším hříchem řečníka je nudit své posluchače!