Jak na trému

Kromě svých posluchačů nebo partnerů v dialogu můžete mít ještě jednoho nepříjemného protivníka. Je jím tréma. Tréma je nepřítelem záludným a mocným. Máte-li k ní sklony (a to do jisté míry máme všichni), nepomůže vám ani dokonalá příprava. Připojí-li se k ní ještě obyčejný lidský strach, může se vám stát, že budete jako jeden začínající obchodník obcházet kolem budovy, ve které na vás čeká zákazník, až dávno uplyne dohodnutá doba. Jak si s trémou poradil on?

"Druhý den ráno jsem se postavil před zrcadlo a řekl jsem si: Jsi docela sympatický člověk. Má tvůj zákazník něco, co ty nemáš? Ne, je to také docela sympatický člověk, stejně jako ty. Mezi vámi není žádný rozdíl! A dále jsem se zamyslel: Co nejhoršího se může stát? Přijdu o zakázku. A co se stane, když na schůzku opět nepřijdu? Přijdu o zakázku. Proč bych se tedy měl bát, když se mi nic horšího stát nemůže?"

V televizním studiu vám doporučí, abyste se nedívali do kamery (za ní jsou ty miliony diváků), ale na moderátora. Ten je jen jeden.

Při přednášce si zase vyberte mezi posluchači jednoho až dva a hovořte jakoby jen k nim. Ze dvou lidí přece nemusíte mít trému!

Na úvod použijte následující rituál – před vstupem do místnosti nebo na pódium se několikrát zhluboka nadechněte, na místě se potom napijte nealkoholického nápoje. "Panáka na kuráž" nedoporučuji, protože na každého působí alkohol jinak a mohlo by se vám také stát, že ze sebe nevypravíte ani jednu souvislou větu.

A když se vám přesto nepodaří se sebe trému shodit, klidně se k tomu posluchačům přiznejte. Uvidíte, jak se vám uleví!

Nejlepším prostředkem proti trémě je ale trénink. Až budete přednášet po padesáté a navštěvovat deset zákazníků týdně, určitě pro vás tréma nebude tím hlavním problémem. Kdyby přece jenom přetrvala, zažeňte ji slovy "Marš do boudy!"

Vaši partneři při jednání i posluchači se od vás nijak neliší. Není třeba se jich tedy obávat!